Zajímá tě venkovní trénink, a jak roční období může ovlivnit fyzický výkon ?

Není od věci, si tyto skutečnosti porovnat a podívat se na rozdíly cvičení v různých ročních období. Pro tento článek jsem udělal několik ilustračních fotografií, ale abys lépe cviky pochopil, je dobré si přečíst články Venkovní trénink I. a Venkovní trénink II.

Na čem stojíš, tak cvičíš.

Na nohách se pohybuješ celý život, měly by být tedy nejsilnější. Povrch, na kterém cvičíš, je jedna z nejdůležitějších věcí. V posilovně je rovná a pevná podlaha, která ti zaručuje silnou stabilitu. A hlavně, je stále suchá. Venku se povrch samozřejmě liší. Může to být „rovná“ plocha se štěrkem nebo travnatá bez úpravy, kde jsou různá utajená sexy místa pro kotníky, jako jsou prohlubně a hrboly. Tyto povrchy umí dát tréninku zcela jiný rozměr.

V případě zvedání, tahání nebo nošení břemen jsou takové nerovnosti znát při každém pohybu. Tělo se tyto nedostatky snaží automaticky vyrovnávat. Zátěži jsou tak vystaveny receptory a svaly, které by se na rovném povrchu tak neaktivovaly. A že jich člověk na sobě objeví 😁. Např. prostor, vyplněný kačírkem, který používám pouze na cvičení s kameny. Pokud si na tomto povrchu zacvičíš na boso se zátěží, nejen zvedat, ale i chodit, zjistíš rychle, že chodidla jsou opravdu jedna z nejcitlivějších zón na těle. Pak už se ani tolik nesoustředíš na váhu nebo cvik, protože to, co se odehrává za koncert ve spodní části nohou, je vpravdě gurmánský zážitek. Člověk si pak s úsměvem vzpomene na zbytečné masážní přístroje nebo podložky pro nohy.

Přichází jaro i podzim

Přichází roční období a s nimi déšť, sníh nebo sucho. Tato věta mně připomíná začátek dokumentu Evropa z výšky – na zahradu přišlo jaro 😁. Tohle období můžeme spojit rovnou s podzimem, protože podmínky, které připravují pro naše tělo mnoho nečekaných útrap, jsou si velmi podobné. Nezáleží na zátěži, ať je to kámen, velká pneumatika nebo pneumatika naplněná pískem určená k tahání, tato období dělají trénink mnohem náročnější.

V případě deště, sněhu, celkové vlhkosti, musíte veškerá břemena více držet a tím vyvíjet větší energii. Při nošení břemen si musí být člověk opravdu jistý v nohách, tzn. pomalejší chůze a více aktivovaných svalů v každé noze. Tahání břemen za sebou je spíše boj vůle s tělem o každý metr. Nejen, že se pohybuješ spíše po čtyřech, ale musíš zapojit opravdu kompletně každou končetinu (a někdy ještě více), aby ses pohnul z místa.

Přichází zima

Tohle roční období mám rád, tréninky jsou nejhorší z celého roku😁 . Převracení pneumatiky se stává obtížnější, úchop omrzlé gumy i stabilita nohou. Váží 250kg, takže můžu zvedat při převrácení cca. 100kg (podle odhadu).

V suchém počasí převrátíš pneumatiku napr.8x. V dešti nebo sněhu, cca. u 5 – 6 pokusů, ti vyklouzne z ruky nebo ti v polovině dráhy uklouzne noha a zvedáš jí opět znovu. Již zde nefunguje tolik pomocná noha, kterou při nadhozu vrazím pod gumu a pomůže pneumatiku nadzvednout. Musíš mnohem více snížit těžiště a zapřít se často celým tělem do pneumatiky, aby k nadzvednutí vůbec došlo. Takže při převrácení 8x, v závěru odvedeš práci a výdej jako při cca. 10-11ti převrácení, když je dobrý den😁. Zde doporučuji přečíst Venkovní (silový) trénink č. 3

Pneumatika a věčný zimní boj

Konkrétně tady mám zajímavou zkušenost. V tom období zimy bylo kolem -8°C přes den, v noci -14°C a dost sněhu. Trénink měl začít převracením pneumatiky. No, a tím i skončil 😁 .

Fáze první. Přimrzlou pneumatiku, plnou ledu, vůbec odtrhnout od země. Pokus začal s pomocí trubky a vzpomínek na fyziku základní školy – použití páky. Následovala palice a intenzivní bušení ze všech stran, které mělo pneumatiku uvolnit od země. Neuvolnilo. Následovaly další pokusy o zvednutí a tím celkem slušný výdej energie. Po cca. 12-15min. se podařilo konečně pneumatiku (to už měla samozřejmě mnoho jiných jmen) odtrhnout od země.

Fáze druhá. Omrzlý povrch gumy, ledová zátěž uvnitř a to celé na zmrzlém sněhovém podkladu. Už jen to jsem viděl jako slušný koktejl plný zoufalství, kterým bych připil dobyvatelům ledu pánům Amundsen a Scott.

Začaly pokusy o převrácení. Následovaly neúspěchy způsobené, jak vyklouznutím gumy z rukou, tak nestabilitou nohou na zmrzlém sněhu. Další příjemná věc je, že ledový vzduch při větší fyzické námaze udělá v plících a následně organismu celkem slušnou paseku. Celý ten ledový rituál trval kolem 25 min. Nakonec se z toho stal spíše trénink vůle a pneumatiku jsem převrátil pouze 3 x. Přesto jsem se cítil, jako kdybych k tomu číslu přidal další 0.

Přichází léto

I přes vysoké teploty se tréninku venku nevyhýbám. Ne, že bych bral varování lékařské komory na lehkou váhu, ale nadměrná zátěž v takových podmínkách opět stimuluje tělo zase jiným způsobem. Kromě toho např. armáda cvičí v těchto podmínkách běžně a navíc v uniformě. Cvičení je samozřejmě náročnější, tělo se mnohem rychleji unaví, takže se snažím aspoň ty krátké chvíle pauzy trávit ve stínu.

Zde pro jednu disciplínu používám sáňky. Znáš rčení, „ Je to trapný, jak sáňky v létě?“. Už jsem to pochopil. Zahrada má sklon mírně do kopce, na sáně naložím zátěž, zezadu chytnu madla a v hlubokém předklonu se snažím tlačit sáně před sebou. A na suchém travnatém povrchu? Pokud nevyzkoušíš, nepochopíš 😎. Tento cvik dává nohám opravdu unikátní možnosti, jak vyniknout. (viz. Venkovní trénink I.)

Ještě zmíním jeden trénink s vlastní vahou. Teplota ve stínu atakovala 38°C a upřímně jsem se na to chtěl vykašlat, ale zvítězila zvědavost, jak to v takových podmínkách a s blbým nápadem zvládnu. Samotný trénink byl jednoduchý – 3 kola – shyby, kliky a dřepy. Zní to srandovně co? Taky jsem si říkal….

Shyby na hrazdě 3×50, kliky (2 varianty) 3×165 a dřepy (2 varianty) 3×350.  Laťka vysoko, úsměv lehce upadl, ale pořád to je cvičení jen s vlastní vahou. A překvapení – byl to jeden z nejnáročnějších tréninků, které jsem absolvoval. Slunce dokázalo člověka nečekaně zbavovat energie velice rychlým způsobem.

Nejtěžší byly samozřejmě shyby. Dělal jsem je v průběhu kol pak už po 2 někdy i po 1 přítahu, dokud nebyl kompletní počet 50. Kliky a dřepy co následovaly, na tom byly lépe, ale ne zase o tolik.

Klikoval jsem pomalu, dokud to šlo, pak co nejkratší pauzy, nádech a zase co tělo dokázalo vydat. To samé u dřepů. Dřepovat (zadek pod úroveň kolen), únava, narovnat se, pár nádechů a znovu. Vše opakovat dokud nebyl plný počet. Celkově to bylo dost nepříjemný. Hlavně vydýchávat se ve vedru a horkém vzduchu.

I kůže na dlaních dostala od rozpálené hrazdy celkem zabrat. Nejzajímavější na celém tréninku byl souboj těla a hlavy. Byla to zajímavá zkušenost, kdy mozek řval, že už to prostě nechce dělat J. Nebyl to jen fyzický trénink, ale poslední kolo byla vyloženě bitva s hlavou, kdy stav mysli připomínal knihu od Stephena Kinga-Srovnáno se zemí.

Když na tím tak uvažuju, nikdy jsem tohle martyrium znovu neopakoval. A když na to pomyslím, vůbec se mně do toho znovu nechce😁 .

Teplotní rozdíly při tréninku

Je zvláštní, jak tělo reaguje při fyzické námaze v různých teplotních rozdílech, od -10°C až po 38°C. To se Ti v klimatizovaném fitness centru nestane😎 .

Každý si řekne, že to tak je. Všichni víme, jak funguje krevní oběh. Ale jaké to vlastně je? Vyzkoušel jsi to osobně?

Faktem je, že tělo se má vystavovat různým tréninků, aby reagovalo a neupadlo do stagnace. Tak proč ho nevystavit při tréninku různým teplotám? Nejvíce mně vyhovovala teplota kolem 10°C, zde byl nejefektivnější trénink a na konci jsem se cítil po všech stránkách dobře.

Letní vysoké teploty dokázaly vybudit tělo, i přes únavu, k většímu výkonu. Jen stav mysli na tom nebyl nejlépe. Už chceš, aby to skončilo, jsi unavený na všech frontách. Vidění je občas lehce rozostřené, protože v hlavě krev dosahuje bodu varu. Dokončíš trénink, otočíš se a nechceš s tím mít už nic společného.

Nízké zimní teploty spíše utlumují aktivitu těla, musíš se více hecovat k výkonu, abys daný objem práce dokončil. Plíce dostávají zabrat od ledového vzduchu, na dýchání potřebuješ více energie a tělo se rychleji unavuje. Naopak psychika je na tom lépe, vidíš věci více jasně a jen potřebuješ dokončit práci. Nic jiného v hlavě není, funguje to poměrně strojově. Po tréninku se otočíš a řekneš si, mám to za sebou, byl to dobrý trénink a příště určitě zas.

Vidím v tom určitou formu pudu sebezáchovy, kdy v nízkých teplotách může tělo přestat fungovat. Tím se aktivuje určitá část a ta se snaží tomu automaticky zabránit. Vyhodnotí, že objem práce je překážka, kterou musí překonat. Je zde větší aktivace receptorů a instinktu samotného. Ledový vzduch v plicích a následná reakce v mozku, který tělo povzbudí na vyšší výkon.

Všechny staré národy byli vystavovány vlivu počasí a musely být fyzicky zdatní za každého počasí. Nejznámější je řecká Sparta, která tento styl aplikovala do svých tréninků a úmyslně vystavovali bojovníky chladu a hladu, aby došlo k efektivnímu využití všech aspektů lidského těla.

Také se stavěli různé stavby, hrady, zámky a mosty. Lidé byli vystaveni těžké námaze za každého počasí a ročního období. Lidské tělo a mysl se tím tak stávali mnohem odolnějším. Možná to máme někde v mozku zakódované, že dokážeme tělo při různých změnách, rychle adaptovat a zvýšit výkon než v běžných podmínkách.

Na tento odkaz bychom neměli zapomínat a využít toho, co nám příroda zdarma nabízí. Tréninkem v podobných podmínkách můžeš maximálně získat. Novou zkušenost, posunout svojí hranici, poznat nové reakce těla a svojí mysli.

Stát se odolnějším.